• 0.
• 1.
• 2.
• 3.
• 4.
• 5.
• 6.
• 7.
• 8.
• 9.
• 10.
• 11.
• 12.
• 13.
• 14.
• 15.
• 16.
• 17.
• 18.
• 19.
• 20.
• 21.
• 22.
• 23.
• 24.
• 25.
• 26.
• 27.
• 28.
• 29.
• 30.
• 31.
• 32.
• 33.
• 34.
• 35.
• 36.
• 37.
• 38.
• 39.
• 40.
• 41.

Endometrióza – 2. díl

Endometrióza – diagnostika

Hlavním příznakem endometriózy je dlouhotrvající bolest, která se postupně zhoršuje, zejména vlivem menstruace. Bolest může být přítomna také při pohlavním styku. Někdy se objevuje krev v moči. Toto jsou hlavní příznaky, které přivedou ženu k lékaři a které u odborníka vyvolají podezření právě na endometriózu. Zvláště pokud se žena marně snaží otěhotnět.

V ambulantním provozu jsou však možnosti cílené diagnostiky endometriózy značně omezené a pro jednoznačné potvrzení je nutné vyšetření invazivní, operační. Nejčastěji se volí laparoskopické vyšetření.

Laparoskopie

Laparoskopie je diagnostická metoda, při níž lze prohlédnout všechny orgány v pánevní i břišní oblasti. Přístup do dutiny břišní se získá malým řezem (cca 1 cm) v pupeční jamce během celkové anestezie. Pro lepší přehled v tělních dutinách se tímto otvorem nejprve vpraví oxid uhličitý, který pánevní dutinu roztáhne a orgány ozřejmí. Tohoto plynu není nutné se nějak bát, běžně nám koluje v těle a nijak pacientku neohrožuje na zdraví. Následně se otvorem vsune optický přístroj, neboli laparoskop. Ten je spojený se světelným zdrojem a videokamerou. Pomocí této techniky operující lékař vidí orgány. Obraz se promítá na obrazovku a zároveň se zaznamenávají fotografie nálezů pro zpětnou kontrolu.

Nespornou výhodou laparoskopie je možnost současného provedení drobných chirurgických zákroků s tzv. zavřeným břichem, pokud je potřeba nějaké ošetření. Další nástroje k tomuto ošetření se pak zavádí novými otvory do dutiny břišní, o velikosti 0,5-1 cm.

Kromě diagnostiky endometriózy se laparoskopie využívá např. u ošetření mimoděložního těhotenství, cystických stavech vaječníků, odstraňování dělohy či sterilizaci. Využití nachází i mimo gynekologii, zejm. v chirurgii trávicího ústrojí. Jde o bezpečnou, málo invazivní metodu s velkým využitím. Operační výkony bývají kratší a mají menší krevní ztráty, pacienti se rychleji zotavují a je nutná kratší hospitalizace, než u klasických operací. Jizvy jsou taktéž menší, což může být pro některé pacienty rozhodující. Výskyt komplikací je vzácný a nebývají závažné. Bolesti v podbřišku obvykle rychle mizí. Pokud se však vyskytne horečka, krvácení, zvracení, porucha střevních pohybů nebo močení, je nutné to hlásit.

Hysteroskopie

Tato metoda umožňuje vyšetřit důkladně celé děložní hrdlo a děložní dutinu. Je možné jej provést i pouze s jednodenní hospitalizací. Obvykle jde o nebolestivé vyšetření, lze ovšem podat analgetika.

Lékař při hysteroskopii zavádí do pochvy zrcadlo a provede dezinfekci pochvy a hrdla děložního. Následně do dutiny děložní zavádí tenký optický přístroj neboli hysteroskop. Použije přitom malé množství fyziologického roztoku (velmi mírně slaná tekutina), který umožňuje lepší viditelnost.

Během tohoto vyšetření lze nalézt různé anomálie včetně polypů, cyst apod. a odebrat vzorky k jejich mikroskopickému vyšetření. Výhodou je přesné zobrazení neobvyklých ložisek a práce pod přímou zrakovou kontrolou.

Operační hysteroskopie

Toto vyšetření spočívá v podobném principu jako prostá hysteroskopie, vyžaduje však zavedení operačních nástrojů do dělohy a tím i nutnost použití větších hysteroskopů, než jen tenké optické vlákno. Pro větší pohodlí se proto pacientce podává analgosedace nebo celková anestezie.

Zpravidla se provádí po menstruaci, děložní sliznice bývá nízká, čímž je dutina děložní přehlednější a snižuje se riziko nadměrného krvácení při operačních výkonech, které tato metoda dovoluje. Převážně jde o řešení různých útvarů a malformací dělohy, případně odstranění nadbytečné sliznice.

---