• 0.
• 1.
• 2.
• 3.
• 4.
• 5.
• 6.
• 7.
• 8.
• 9.
• 10.
• 11.
• 12.
• 13.
• 14.
• 15.
• 16.
• 17.
• 18.
• 19.
• 20.
• 21.
• 22.
• 23.
• 24.
• 25.
• 26.
• 27.
• 28.
• 29.
• 30.
• 31.
• 32.
• 33.
• 34.
• 35.
• 36.
• 37.
• 38.
• 39.
• 40.
• 41.

Přenášení

Vedle dětí, které se na svět derou předčasně existují i těhotenství, kdy se miminku na svět z matčina bříška příliš nechce. Hovoříme pak o tzv. přenášení neboli potermínové graviditě. Jde o situaci, kdy nedošlo k porodu ani ve 40. týdnu těhotenství, tedy stanoveném termínu porodu. Přesně ve vypočítaném termínu se však rodí jen asi 5% dětí, zbytek ve 14 dnech před termínem nebo během prvního až druhého týdne po něm. Přenášených těhotenství je u nás něco mezi 5 a 15%.

Pokud je termín porodu určen na základě data poslední menstruace, může se stát, že budete „přenášet“ velmi snadno – stačí nepatrná nepravidelnost v cyklu, ovulace mohla nastat o den, dva, ale i třeba týden později. Proto se provádí ultrazvukové vyšetření v 10.-12. týdnu, aby se určilo přesnější stáří těhotenství podle délky plodu. Každá žena a navíc i průběh těhotenství je jiný, chyby ve výpočtech jsou proto snadné a lékař za to opravdu nemůže. Je-li ultrazvuk proveden později, což se může stát při dlouhém čekání na potvrzení těhotenství, jeho výsledky už nejsou tak přesné. Navíc nelze stoprocentně určit, zda doopravdy přenášíte, takové „přezrálé“ miminko poznáte až po porodu. Přenášené dítě má svraštělý obličej, zelenožluté zbarvení kůže, která se hodně olupuje, dlouhé nehtíky a jeho dlaně i plosky nohou vypadají jako po dlouhém koupání, jsou svráštělé.

S blížícím se datem porodu je žena nervóznější a pokud její očekávání stále nejsou ani v ten velký, dlouho očekávaný den naplněna, může jít o dosti stresující období, zvláště pokud jsou obavy umocňovány nedočkavými telefonáty rodiny a kamarádek. Rozhodně je však potřeba pokusit se klid zachovat v co největší míře, stresováním se miminku nepomůžete. Nevyhnete se alespoň dvěma kontrolám a natočení kardiotokografu (srdeční frekvence dítěte). Může být také lékařem proveden tzv. Hamiltonův hmat – pokus o odloupnutí vaku blan od děložní stěny prstem. V dalším týdnu jsou již kontroly každý druhý den, je-li s maminkou i miminkem v pořádku, mohou zůstat doma, jinak je žena hospitalizována a směřuje se k porodu.

Desátý den po termínu se provádí zátěžový oxytocinový test, což je hodinový kardiotokograf spojený s aplikací oxytocinu, hormonu, jenž vyvolává kontrakce. Ten často podráždí dělohu, tudíž během dne až  dvou dojde k porodu. Nestane-li se tak nebo je výsledek testu špatný a svědčí pro špatnou funkci děložní stěny, je maminka přijata ke sledování a případné indukci porodu. Ta probíhá podle stavu těhotné ženy a především děložního hrdla – pokud je branka nepřipravená, musí se nejprve otevřít porodní cesty. Jak toto otevírání tak samotná indukce porodu se provádí prostaglandiny, což jsou tkáňové hormony. Ty by měly přispět jak k otevření děložního hrdla, tak ke vzniku kontrakcí.

Pokud ani za 2-3 dny po vyvolání kýžený porod neproběhne, ukončuje se těhotenství císařským řezem.

---