• 0.
• 1.
• 2.
• 3.
• 4.
• 5.
• 6.
• 7.
• 8.
• 9.
• 10.
• 11.
• 12.
• 13.
• 14.
• 15.
• 16.
• 17.
• 18.
• 19.
• 20.
• 21.
• 22.
• 23.
• 24.
• 25.
• 26.
• 27.
• 28.
• 29.
• 30.
• 31.
• 32.
• 33.
• 34.
• 35.
• 36.
• 37.
• 38.
• 39.
• 40.
• 41.

Placenta – co s ní po porodu?

V České republice je placenta stále považována za biologický odpad a likviduje se. V některých porodnicích však lze už i u nás placentu vyžádat a odnést si s sebou domů, kde s ní lze naložit podle vlastního uvážení, i když by se to nemělo. Ačkoliv placenta není pro většinu populace orgánem na pohled příliš vábným, skrývá se v ní množství živin, hormonů, vitaminů a dalších látek, které mohou být prospěšné lidskému zdraví. Kromě toho je to součást těla těhotné ženy, celých devět měsíců umožňuje život miminka uvnitř dělohy – nezasloužila by si přece jen trochu více úcty, než jen nálepku „biologický odpad“? V zahraničí (i velmi blízkém, jako je např. Německo či Velká Británie) je zcela běžné placentu si po porodu vzít, nejčastěji se pak zakopává pod strom v zahradě, před práh domu (pro štěstí) nebo se suší a nechává se zpracovat dále do nějaké „přijatelnější formy“ k využití jejího léčebného potenciálu, jenž se opět v dnešní době po letech ticha zkoumá. Existuje i umělkyně, která vyrábí z placenty rámečky na fotografie, originální pro každou rodinu. Uplatnění nachází také v kosmetickém průmyslu, jako přísada různých krémů a mastiček, zejména pro omlazující a obnovující efekt. Dnes už se ovšem (tedy alespoň u nás) používají v kosmetice placenty zvířecího původu, žádné kosmetické koncerny tedy na placentách nebohatnou.

Některé kultury a náboženství doporučují placentu po porodu sníst, lze ji připravit např. jako steak, koktejl, lasagne či v Číně tradiční polévku. Na internetu se dokonce dají najít konkrétní recepty. Tento trend podporují celebrity, jež svou placentu již nějak zkonzumovaly či to plánují. Nejznámější, přestože trochu atypickou osobností byl Tom Cruise. Většinou však placentu konzumují matky.

Jednou z momentálně nejčastějších metod zpracování placenty je její uvaření, usušení a rozdrcení na prášek. Ten se dá umlít na ještě jemnější a rozpustit v roztoku nebo zpracovat do drobných globulek, případně napěchovat do želatinových kapslí, jež se pak snadno užívají. Vzniklé substance, nejbližší zřejmě homeopatickým přípravkům, mohou údajně dobře posloužit jak matce, tak dítěti s nejrůznějšími problémy, od potíží s kojením přes vyčerpání, psychické obtíže a problémovou menstruaci po novorozenecké ekzémy.

Některé africké kmeny v placentě vidí dokonce dvojče dítěte či druhou část duše, pořádají proto plnohodnotné rituální pohřby. V Indonésii to mají podobně, placenta jako jakýsi starší sourozenec dítěte jej má chránit nejen v děloze, ale po celý život, je proto taktéž s úctou pohřbívána otcem v den porodu miminka. Indiáni kmene Navajo pak spolu s placentou ukládají do země i typické předměty pro povolání, jež by dítě mělo podle rodičů v budoucnu zastávat, na Filipínách matky k pohřbívané placentě přikládají knihy, pokud chtějí, aby jejich dítko bylo chytré. Tradice s pohřbením placenty pod právě zasazený strom pochází od Keltů, kteří placentu vnímali jako kořeny, pupečník jako kmen a dítě jako korunu života. Korejci a některé další národy v Asii placentu spalují a její popel tradičně používají jako lék při dětských nemocech.

Obřadů a cest jak naložit s placentou je celá dlouhá řada. Necháte se některým inspirovat a vymůžete si v porodnici placentu nebo je to pro vás přežitek?

---