• 0.
• 1.
• 2.
• 3.
• 4.
• 5.
• 6.
• 7.
• 8.
• 9.
• 10.
• 11.
• 12.
• 13.
• 14.
• 15.
• 16.
• 17.
• 18.
• 19.
• 20.
• 21.
• 22.
• 23.
• 24.
• 25.
• 26.
• 27.
• 28.
• 29.
• 30.
• 31.
• 32.
• 33.
• 34.
• 35.
• 36.
• 37.
• 38.
• 39.
• 40.
• 41.

Vyšetření neplodnosti u mužů

Neplodnost je stále narůstajícím problémem v naší populaci (týká se 10-15% párů) a zamezuje nejen naplnění rodinného štěstí a splnění jakéhosi životního cyklu, způsobuje také závažné sociální, psychické a ekonomické komplikace. Může vést k vyššímu výskytu depresí, rozvodovosti, nutnosti např. snížit kapacity škol a ke stárnutí populace. U většiny případů lze zjistit příčinu neplodnosti, z níž se pak vychází při následné léčbě. Přestože se z finančních a časových důvodů většinou začíná vyšetřením muže (je jednodušší), je s výhodou, pokud screeningem nejčastějších příčin neplodnosti projdou oba partneři, až v jedné pětině případů je totiž snížená plodnost na obou stranách.

Základní diagnostickou metodou u vyšetřování mužské neplodnosti je spermiogram. V dnešní době je velmi časté snížení kvality spermií, což může být částečně způsobeno životním stylem posledních let, proto je nutné odebrat anamnézu s důrazem nejen na prodělané choroby, ale také s cílenými dotazy na běžnou stravu, práci, celkový životní styl apod. Hodnoty, které dříve byly považovány za hraniční, jsou dnes bohužel standardem.

Na spermiogramu se hodnotí parametry schopnosti oplození vajíčka a mikroskopické vyšetření z odebraného vzorku spermatu, který se získává většinou masturbací a ejakulací do připravené sterilní nádobky, nejlépe po alespoň dvoudenní pohlavní abstinenci. Vzorek se odebírá buď na specializovaných klinikách v intimním prostředí, nebo doma, je však nutné jej doručit do 1 hodiny po odběru a teplota při přepravě nesmí klesnout pod 20°C, jinak by došlo ke znehodnocení vzorku. Zjišťuje se koncentrace (počet na mililitr vzorku), motilita (pohyblivost, charakter pohybu a podíl pohyblivých spermií) a morfologie (správný či špatný tvar) spermií. Posuzuje se také množství ejakulátu, jeho pH (zda je kyselý či zásaditý), vazkost, shlukování spermií v něm a případná přítomnost jiných buněk než spermatických.

Správně by měl mít ejakulát objem alespoň 1,5 ml, být mírně zásaditý a obsahovat minimálně 15 milionů spermií na ml, což už je ale dosti hraniční hodnota, již pod 20 milionů na ml bývá muž často neplodný. Musí být přítomno alespoň 40% životaschopných a pohyblivých spermií. Poté je závěrem tzv. normozoospermie, neboli nález normálního ejakulátu. Nejčastější diagnózou při neplodnosti páru pak bývá oligozoospermie, což znamená nízký počet spermií, nebo asthenozoospermie, která značí sníženou pohyblivost či snížený podíl pohyblivých spermií. Mikroskopické vyšetření ejakulátu může odhalit kromě tvaru a pohyblivosti spermií také přítomnou infekci, která by mohla kvalitu spermatu negativně ovlivnit.

Tato vyšetření lze doplnit také o imunologický a genetický posudek, oba se provádí z odebraného krevního vzorku. Imunologické vyšetření (immunobead test) může odhalit přítomnost protilátek proti spermiím a význam má proto spíše u žen, avšak v ojedinělých případech může způsobit i neplodnost muže. Genetické vyšetření se provádí nejčastěji, pokud je známá nějaká vada s rodinným výskytem, která by mohla ohrozit potenciální dítě, někdy však může přímo ovlivnit i plodnost páru.

Dalším možným vyšetřením jsou funkční testy spermií, jež se ale provádí až před asistovanou reprodukcí, tedy pokud byla odhalena příčina neplodnosti u muže a jako nejvhodnější varianta pro početí byla vybrána některá z metod umělého oplodnění. Jedná se zejména o postkoitální test (hodnocení schopnosti proniknutí spermií cervikálním hlenem v období ovulace), trial wash test (pokusné oddělení spermií od semenné plazmy ke zvolení nejvhodnější metody umělé fertilizace), a test integrity DNA spermií (zjištění výskytu spermií s poškozenou DNA).

---