• 0.
• 1.
• 2.
• 3.
• 4.
• 5.
• 6.
• 7.
• 8.
• 9.
• 10.
• 11.
• 12.
• 13.
• 14.
• 15.
• 16.
• 17.
• 18.
• 19.
• 20.
• 21.
• 22.
• 23.
• 24.
• 25.
• 26.
• 27.
• 28.
• 29.
• 30.
• 31.
• 32.
• 33.
• 34.
• 35.
• 36.
• 37.
• 38.
• 39.
• 40.
• 41.

Lotosový porod

Poslední dobou se vyskytuje i u nás, v českém rybníčku, čím dál tím více rodin snažících se o alternativní způsob života. Nelze říci, že by se jednalo o vysloveně špatný trend – určitě přináší mnoho nevyvratitelně pozitivního do života rodičů i dětí. Ovšem i alternativní způsob života, ač to málokdo je schopen přiznat, podléhá jistým módním vlnám. Alternativní život se dotýká všech oblastí naší existence, od jídla přes oblečení po hodnotové žebříčky a názory. Nepochybně se proto některé trendy promítnou i do života těhotenského a porodů. Po porodech do vody a doma je tady další citlivé téma – lotosový porod.

Lotosový porod je svými příznivkyněmi označován za nejpřirozenější a blahodárný vstup do života. Jedná se o techniku, kdy po narození dítěte není přestřižen pupečník, nýbrž se po odloučení placenty z dělohy dále uchovává a nechává se bez umělého zásahu spolu s placentou zaschnout a přirozeně odloučit. Po porození placenty se balí do textilních roušek, nechává se přístup vzduchu a čeká se, až tkáň zaschne a odumře. To může trvat 3-9 dní, někdy i déle. Celou tu dobu zůstává novorozenec s placentou spojen pomocí pupeční šňůry.

Díky tomuto postupu se údajně z placenty dostanou všechny živiny, protilátky, vitaminy apod. do těla dítěte a nepřijdou tak vniveč. Zároveň není miminko traumatizováno přestřižením pupečníku. Placenta ponechaná svému „přirozenému“ osudu navíc údajně pomáhá v prvních chvílích s dýcháním dítěte a podporuje úplné rozvinutí plic.

Lékařská veřejnost se k tomuto postupu staví většinou negativně. Nejde o snahu porody institucionalizovat, nedopřát miminkům zdravý a harmonický vstup do života a potlačování snah návratu k přírodě. Jde spíše o obavy z možných infekcí – přece jen je takto ponechaná placenta potencionálním nosičem bakterií a všeho možného, co ve vnějším prostředí na sebe nachytá, navíc je to tkáň odumírající, tedy sama může být zdrojem zánětu, ač sterilně zabalená. Také se snaží upozornit na to, že ne u všech žen je odlučování placenty snadné a přirozené, mnohdy se musí této tkáni pomoci. Potřeba je také myslet na případy, kdy je placenta do děložní stěny vrostlá. Pak je maminka ohrožena na životě závažným krvácením. Operační zákroky v těchto situacích bývají nevyhnutelné.

Dalším otazníkem je fakt, že ani porodní báby nenechávaly pupečník jen tak zaschnout a v přírodě samice po porodu mláďatům běžně pupečník odtrhávají či překusují. Co se týče výživných látek v placentě či vysoký obsah kmenových buněk v pupečníkové krvi, to už je jiná pohádka.

Nikdo samozřejmě nemůže nikomu nic nutit, určitě existují ženy a děti, jež lotosový porod absolvovaly bez jakýchkoliv komplikací a jsou šťastné. Na trhu se dají najít publikace s příběhy, existují i české webové stránky tohoto hnutí. Nejdůležitější je však zvolit si vlastní cestu a použít při ní zdravý rozum. Ani v honu za přírodou není potřeba tolik tlačit na pilu. Lotosový porod je jistě zajímavou alternativou, může být však hazardem se zdravím maminky i dítěte. V porodnicích za tento nápad ovšem nejspíš nikoho nepochválí.

---