11. pomazánka se sardinkami a ricottou

Doba přípravy:

15 minut

Na 2 porce:
1 konzerva sardinek ve vlastní šťávě nebo v olivovém oleji, 1 lžíce margarínu nebo másla, 2 lžíce ricotty, 1 lžíce hořčice, 1 lžička majonézy, špetku soli, volitelně okurky, vejce nebo cibulka, zeleninu na přikusování (papriku nebo rajče), celozrnné pečivo

Postup:
Do misky vložte sardinky z konzervy, pokud je ponecháte i s kostřičkami, zajistíte si ještě větší podíl vápníku pro tělo. Přidejte margarín, ricottu a majonézu a pečlivě promíchejte. Můžete přidat natvrdo uvařené vajíčko, cibuli nebo jarní cibulku nakrájenou najemno a pokrájenou kyselou okurku. Pomazánku namažte na celozrnné pečivo a ozdobte zeleninou.

Přínos pro Vaše tělo:

sardinky – doporučujeme spíše sardinky ve vlastní šťávě nebo v kvalitním olivovém oleji, dbejte, aby v konzervě byly skutečně sardinky, ne tučnější sardele nebo šproty (které se prodávají se stejným názvem); sardinky obsahují velké množství nenasycených mastných kyselin omega 3 a vápníku, dále železo, zinek, fosfor, hořčík, draslík, měď, mangan a selen, vitamin B12 a vitamin D; 1 konzerva sardinek dodá tělu 30 % doporučené denní dávky vápníku, přes 100 % vitaminu B12 a 60 % selenu; sardinky jsou zdrojem bílkovin a aminokyselin, podporují nervovou soustavu a pomáhají udržovat zdravé kosti

margarín – vyrábí se z rostlinných tuků, obsahuje maximálně 10 % nasycených mastných kyselin; dříve se margaríny vyráběly hydrogenací, při které vznikaly škodlivé transmastné kyseliny, nyní se používá frakcionace, při které toto riziko už nehrozí; jejich nevýhodou zůstává nutnost přidávání pomocných látek, jako jsou stabilizátory a konzervační látky; klasické margaríny obsahují 80-90 % tuku, polotučné margaríny obsahují 60 % tuku a nízkotučné margaríny 40 %; tzv. směsné tuky jsou kombinací másla (maximálně 15 %) a rostlinného tuku, jejich výhodou je lepší roztíratelnost a máslová chuť

ricotta – existuje několik druhů v závislosti na použití kravského, kozího nebo ovčího mléka a způsobu zpracování; italská ricotta se vyrábí solením a vysušováním tvarohu, klasická ricotta se vyrábí ze syrovátky; má sladkou a jemnou chuť, používá se do pomazánek, při vaření a na dezerty; obsahuje velké množství vápníku, vitamíny A, B1, B2 a B3 a minerální látky sodík, fosfor a draslík; má nízký obsah tuku a vysoký obsah bílkovin

hořčice – vyrábí se ze tří druhů hořčičných semínek: bílých, hnědých nebo černých, ta se po umletí míchají s vodou, cukrem, octem, solí a různými druhy koření, nejčastěji se hořčice přibarvuje kurkumou; v Čechách neoblíbenější plnotučná hořčice obsahuje 5 % cukru a vyrábí se z jemně mletých semínek, její přirozená barva je šedožlutá, do lákavé oranžové barvy se dobarvuje; kremžská hořčice obsahuje minimálně 16 % cukru, obsahuje semínka bílé a černé hořčice, je hrubozrnná a pikantnější; dijonská hořčice se vyrábí ze semínek hnědé nebo černé hořčice, její pikantnost podtrhuje přidané bílé víno, vinný ocet nebo šťáva z nezralých hroznů; jemnější jsou hořčice, u kterých byla před mletím semínka odstraněna slupka, v současné době však získává na oblibě právě celozrnná hořčice

hořčičné semínko – je přirozeně olejnaté, obsahuje bílkoviny, vitaminy (především B12) a také selen, vápník, měď, železo, mangan a zinek; semínka se sklízí o něco dříve, než plně dozrají, svou ostrost získávají až po smíchání s tekutinou (voda, ocet, pivo,…); hnědá a černá hořčičná semínka jsou ostřejší než bílá, pokud se však nejprve opraží nebo zahřejí v oleji, získají oříškovou příchuť a jejich ostrost se zmírní; všechny druhy hořčičného semínka napomáhají lepšímu trávení a látkové výměně, účinkují pro zmírnění bolesti svalů, při artritických bolestech a revmatismu; semínka se už od dávných dob žvýkají jako pomoc při bolesti zubů

majonéza – je emulze rostlinného oleje (nejčastěji řepkového) a vajec, k dochucení se přidává ocet, cukr, sůl, hořčice a koření; tatarská omáčka obsahuje navíc kousky zeleniny (cibule, okurky) a bylinky; není nezdravá, naopak obsahuje potřebné nenasycené mastné kyseliny (včetně kyseliny omega 3) a pomáhá tělu zpracovat vitaminy rozpustné v tucích (A, E, K); pokud je majonéza nízkotučná, přidává se do ní kukuřičný škrob na zahuštění; bohužel podíl oleje v majonéze se podle norem může pohybovat mezi 10 – 85 procenty a stačí, pokud je na 1 kg majonézy použit pouze jeden vaječný žloutek – majonézy se tak často nastavují vodou a zahušťují guarovou nebo xanthanovou gumou; vyplatí se číst etikety a vybírat výrobky podle doporučení nezávislých testů; majonézu si doma můžete snadno vyrobit.

cibule – obsahuje silice, vitaminy B1 a B2, mírně i vitamin C; účinky má cibule i cibulová nať (ta obsahuje více vitaminu C a také provitamin A); cibule je močopudná, od dávných dob se používá na choroby ledvin, močového měchýře a proti vodnatosti; cibule nakrájená najemno, zasypaná cukrem, pouští šťávu, která se užívá na kašel, chrapot a při nachlazení; cibulačka prý pomáhá na kocovinu; obsažená síra, křemík a zinek prospívají vlasům a nehtům; cibule také snižuje hladinu cholesterolu a rozpouští fibrin, zabraňuje tak tvorbě sraženin v cévách (účinkuje syrová i vařená); syrová cibule dezinfikuje ústní dutinu a zažívací systém; vařená je lépe stravitelná

vejce – bílek obsahuje 88 % vody a 9 % bílkovin; tyto bílkoviny obsahují všechny esenciální aminokyseliny, které tělo potřebuje a není schopno si je samo vytvořit; bílek má vysokou sytící schopnost; žloutek obsahuje méně vody a především tuk, bílkoviny, vitamíny A, D, E, riboflavin, kyselinu pantotenovou, minerální látky (železo, draslík fosfor, zinek) a stopové prvky (selen, jód); tuky ve vejci obsahují jak nasycené, tak nenasycené mastné kyseliny, obsahují také cholesterol, ale přítomnost nenasycených mastných kyselin omega 3 jej pomáhá v těle udržovat na normální hladině; doporučená konzumace je 4-5 vajec týdně, složení živin ve vejci je do jisté míry ovlivněno kvalitou krmiva slepic (nosnic)

okurka – obsahuje 96 % vody, také cukry a bílkoviny, vitamin A, C, F, vitaminy skupiny B, dále draslík (odvodňuje organismus, podporuje vylučování moči), hořčík, fosfor, zinek, selen, a další látky; okurky mají nízkou energetickou hodnotu, přitom však rychle zasytí; slupka obsahuje antioxidanty a proteiny, semínka především vlákninu; existují dva základní druhy – salátové okurky a polní okurky (s bradavičnatou slupkou, tzv. nakládačky), oba druhy pomáhají při otocích, na srdeční a ledvinové problémy; obsažená vláknina čistí střeva; okurky se používají také do kosmetických přípravků a na čisticí kúry, mají významné antioxidační účinky

rajče – obsahuje 92 % vody, vlákninu, kyselinu listovou, citronovou a jablečnou, vitaminy A, B, C, D, F a K, velké množství draslíku a zinku (je důležitý pro tvorbu hormonů), brom (má zklidňující účinky), dále vápník, železo, měď, fosfor, hořčík,… rajčata jsou také zdrojem tyraminu, který zvyšuje hladinu cukru v krvi a krevní tlak a vyvolává zlepšení nálady; jsou močopudná a lehce projímavá, doporučuje se jejich konzumace při ledvinových a srdečních chorobách; rajče má antioxidační účinky

červená paprika – obsahuje více vitaminu C, než pomeranč, dále betakaroten, karoten lykopen, vitaminy B1, B2, E a minerální látky draslík, hořčík, vápník, železo, zinek a jód; posiluje obranyschopnost, stimuluje za žívání, funguje jako prevence chřipkových onemocnění

celozrnné pečivo – zasytí Vás na delší dobu než bílé pečivo díky nižšímu GI; použitá celá zrna jsou bohatá na vitaminy, minerály, vlákninu i esenciální mastné kyseliny; označení „celozrnné“ může mít jen pečivo, které obsahuje 80 a více % celozrnné mouky, označení „vícezrnné“ pečivo znamená, že min. 5 % mouky pochází z jiných obilovin, než je pšenice a žito, a tato mouka nemusí být celozrnná. Pozor na „tmavé“ pečivo, což je termín, který určuje pouze barvu pečiva (ta bývá většinou dosažena karamelem, praženým ječmenem nebo žitem), s celozrnnou moukou nemá nic společného

sůl – pozor na nadměrné solení! V malých dávkách má sůl povzbuzující účinky, při přemíře soli dochází k poškození jater a ledvin, zvyšuje se krevní tlak, pokožka se stává suchá; sodík obsažený v soli při nadměrné konzumaci poškozuje cévy a srdeční tkáň; sůl zabraňuje vylučování odpadních látek z těla, mnohé světové kuchyně ji úspěšně nahrazují používáním různých druhů koření; hodnotnějšími variantami klasické soli jsou mořská, atlantská nebo himálajská sůl

---