• 0.
• 1.
• 2.
• 3.
• 4.
• 5.
• 6.
• 7.
• 8.
• 9.
• 10.
• 11.
• 12.
• 13.
• 14.
• 15.
• 16.
• 17.
• 18.
• 19.
• 20.
• 21.
• 22.
• 23.
• 24.
• 25.
• 26.
• 27.
• 28.
• 29.
• 30.
• 31.
• 32.
• 33.
• 34.
• 35.
• 36.
• 37.
• 38.
• 39.
• 40.
• 41.

Test OGTT z pohledu těhotné

Právě jsem v průběhu 25. týdne těhotenství absolvovala test OGTT (orální glukózový toleranční test) a ráda bych se s našimi čtenáři podělila o tuto zkušenost. Dost možná se to bude některé nastávající mamince hodit. Moje gynekoložka mě na tento test odeslala s tím, že jej doporučuje každé těhotné, bez rozdílu toho, zda jsou u ní dány některé rizikové faktory (vyšší věk, obezita, vyšší krevní tlak, cukrovka v rodině a další).

K testu jsem se měla objednat mezi 24. a 27. týdnem těhotenství. Chtěla jsem to mít rychle za sebou a objednala jsem se hned z počátku tohoto období ve 25. týdnu. Test OGTT u nás provádí místní nemocnice na interním oddělení. Zdejší sestřičky jsou až nezvykle příjemné, což mě uklidnilo, už když jsem se na tento test objednávala. Již do telefonu mě sestřička upozornila na to, že musím přijít na lačno (pít ale můžu neslazené nápoje), s dostatkem tekutin a nějakou pěknou četbou, protože u nich strávím dvě hodiny. Na můj dotaz, zda je nutné dodržet nějakou hodinu posledního jídla v předešlý den, mi sdělila, že se mám večer předem najíst přiměřeně, ale zároveň podle potřeby vzhledem k těhotenství.

Z průběhu samotného testu jsem měla dvě obavy spočívající v chuti roztoku, který se musí při něm vypít a mém nízkém tlaku, jestli tam přitom neomdlím. Ráno jsem se dostavila v danou hodinu do určené ordinace, kde mi nejprve změřili hladinu cukru v krvi z prstu, což bylo zcela bezbolestné. A ihned poté mi sestřička odebrala krev ze žíly. Poté jsem dostala asi 250 ml roztoku, o jehož chuti koluje celá řada nepříliš pozitivních informací. Roztok voněl poměrně příjemně (něco mezi Spritem a sirupem na kašel) a dokonce i tak chutnal. Do dvou třetin se dal vypít poměrně bez problémů, závěrečná třetina již byla o něco horší, ale za sebe musím říct, že se to dalo poměrně v pohodě zvládnout (a to je můj žaludek poměrně citlivý).

V průběhu pití daného roztoku mi nebylo dovoleno pít cokoli jiného. Na mnohá doporučení jsem sebou měla připravený kyselý čaj, ale sestřička mi jej nedoporučila pít ani poté, a tak jsem to následně zapila pouze vodou. Po vypití roztoku následovalo zmiňované dvouhodinové čekání, počítané od doby žilního odběru krve. Zpočátku jsem v čekárně zaznamenala mírné motání hlavy (pravděpodobně i důsledek mého nízkého tlaku), ale vše se po chvilce ustálilo a při knížce to čekání i docela rychle uběhlo a sestřička už mě volala k dalšímu žilnímu odběru krve. Tím celý test skončil a mohla jsem se v klidu najíst. Výsledek testu byl hotový do druhého dne a sdělila mi jej sestřička mojí gynekoložky.

Z vlastní zkušenosti tedy mohu potvrdit, že průběh tohoto testu není nijak zvlášť nepříjemný a ten problematický roztok je i docela chutný. Jen v závěru už se musí člověk trochu přemoci.

---