Otoakustické emise – screening nedoslýchavosti u novorozenců

Měření otoakustických emisí je relativně nová metoda vyšetření sluchu u novorozenců, která v některých státech světa běží již bez větších problémů, u nás stále ještě není na úrovni povšechného testování novorozenců, naštěstí k tomu zdárně, i když pomalu spějeme. Metoda je rychlá, nenáročná a přesná, lze provádět od 2. dne po narození miminka. Hlavní a nespornou výhodou provedení tohoto vyšetření je včasné zjištění sluchového problému, jež umožní rychlé adekvátní řešení, např. implantaci kochleárního implantátu, který umožní děťátku od počátku života slyšet a rozvíjet řeč. Vyčkává-li se příliš dlouho, mohou se již rozvinout nejrůznější komunikační bloky a především naučení normální řeči je velkým problémem. V neposlední řadě pak mohou vzniknout nejrůznější psychické problémy.

Měření otoakustických emisí není třeba se bát. Do ucha spícího miminka je vsunuta velmi malá sondička, sestávající z mikrofonu a přijímače signálu. Sondička je pouze ve vnější části zvukovodu, nehrozí tudíž žádné poškození jemného bubínku. Přístroj vydává opakované krátké zvuky a přijímač snímá odpověď, tzv. emisi. Emise jsou tvořeny jako odpověď na tento (či jiný) zvukový podnět, mohou se však tvořit i spontánně. Emise jsou v podstatě zvuk vyvolaný kmitáním vnějších řad tzv. vláskových buněk v uchu. Tento zvuk se šíří ze středního ucha přes kůstky a bubínek ven, kde je možné jej zaznamenat. Někdy je však v převodu zvuku ze středouší nějaká překážka, která zaznamenání emise zabrání. Nemusí se vždy jednat o závažnou poruchu, někdy stačí trochu více mazu v oušku. Proto i když vyjde test jako negativní (tzn. bez emisní odpovědi), není třeba nijak panikařit, pouze se miminko objedná na další kontrolní měření.

Protože v ČR jsou tato vyšetření stále ještě koncentrována na specializovaných pracovištích a ve velkých porodnicích, je možné, že vaše dítko vyšetřeno ještě nebylo. Kdy je vhodné vyhledat lékaře?

- dítěti chybí tzv. pátrací reakce – nehledá zdroj zvuku  (zvoneček, chrastítko...)
- vlastní hlas dítěte nemá normální hlasitost, zvuky, které vydává, nejsou melodické, žvatlá a brouká si jednoduše „nějak divně“
- chybí reakce pláčem na nepříjemné zvuky, zklidnění a pozornost na příjemné
- chybí reakce na náhlý hlasitý zvuk (většinou mrknutí)

---