Den dítěte

Berta se ráno vzbudí. Mazlí se s maminkou, povídají si. Pak se budí bráška. Taky chce pozornost (první situace, kdy pocit spojení polevuje). Jdeme do školky. Opět se objímáme, pomazlíme. Tak se spojení zase trochu upevní. Rozloučíme se. Berta vchází do třídy. Nejlepší kamarádka si hraje s jinou holčičkou. Během dne několik „nespravedlností“. Paní učitelka ji přehlédla. Někdo jí vzal hračku. Do čtyř hodin odpoledne, kdy se vrací máma se ztratí všechna vybudovaná neuronová spojení z rána a Berta opouští školku smutná a emočně vyčerpaná. Maminka má po celém dni taky dost. A pak stačíjen zajít do obchodu (viz Příběh ze supermarketu). Bertu chytá záchvat vzteku.

Děti mají základní potřebu cítit se v bezpečí. Potom se začínají zase radovat.

Pokud jako rodič vím tohle, je to první krok: OK, teď tomu rozumím, co se děje (když rozumím, moje čelní laloky začínají reagovat a i já se emočně stabilizuji). (viz Proč se dítě vzteká)

Druhý krok: Teď je potřeba stabilizovat limbický systém dítěte.

Jak?

1. Když limbický systém dítěte není úplně rozhozený, stačí pozornost. Podívat se na dítě, promluvit na něj, vyjádřit pochopení, usmát se, ptát se ho. „Ty by ses chtěla ještě mazlit a taky tu máme brášku, viď? Tak jak bychom to mohli udělat? …

2. Když je děcko celý den ve školce, celý týden mimo domov nebo v prostoru emočně vypjatých situací (někdo se pohádal, někdo z rodiny odešel…) malá pozornost nestačí na doplnění kontejneru bezpečí. Čtěte dále: Stres je ve hře

---