Proč se dítě vzteká?

Opravdu důležitá souvislost s vývojem jeho mozku, kterou by měl znát každý rodič

Člověk se narodí jako dobrý. Jeho jádro je dobré. Chce lásku, spojení, spolupráci. A rodiče vedou dítě do světa a učí ho:

- Co je dobré
- Co je přirozeně špatné

Nástroje, které rodiče používají, jsou odměna nebo trest. Když to uděláš, dostaneš bonbón. Když to neuděláš, nedostaneš bonbón, nebudeš se dívat na televizi… Máme zkušenost, že to poměrně funguje. ALE!!! Ale krátkodobě. Koupím jednu zmrzlinu a pak následuje další a další a další. Nepomáhá vysvětlení, chování dítěte se stává iracionální. A následně chování rodiče. Jestliže se člověk narodí jako dobrý, proč se tak dítě mnohokrát za den nechová? Proč nejsme schopní být tou dobrou bytostí?

Existuje vysvětlení a dobré nástroje, jak tyto situace zvládat. Jejic základ leží v pochopení fungování našeho mozku a jeho tří hlavních vývojových částí.

1. Nejstarší je „hadí mozek“ (vývojově shodný s mozkem plazů). Ten zajišťuje naše fyziologické přežití (jíst, spát, dýchat, vylučovat, všechny instinktivní reakce…)

2. Vývojově později se vyvinul „mozek savců“ – limbický systém, který má odpovědnost za vznik a zapamatování si našich emocí. Tento mozek se také stará o naše přežití, ale na jiné úrovni. Neustále monitoruje: Je tu bezpečno? Nebo je nebezpečí? Vyhodnocuje neverbální signály přežití: Je tu někdo pro mne? (když není dospělý, přežití je nejisté). Už v sedmém až osmém měsíci těhotenství tento mozek pracuje na 100 %.
Proto je tak důležitý pohled do očí matky hned po narození: Jsi tu?
Mozek savců je o spojení. Když jsem ve spojení, jsem v bezpečí. Od této chvíle dětská inteligence může růst.

3. Nejmladší část mozku je neokortex a jeho „nejlidštější“ část – čelní laloky. Díky ní o sobě uvažuji jako o člověku, mám schopnost vést svoji pozornost, umím kontrolovat své impulsy. Čelní laloky přinášejí racionalitu do mého jednání a rozhodování (nebudu teď jíst čokoládu, protože budou špagety), mohu plánovat.

Jak tyto souvislosti využijeme ve výchově?

Co se týká neokortexu, plně se vyvine až kolem dvacátého roku věku. Kolem tří let už je dítě schopno pojmenovávat, uvědomovat si souvislosti, ale vývoj neokortexu stále pokračuje.
Když limbický systém (mozek savců) signalizuje nebezpečí, ztrácíme schopnost kontrolovat svoje impulsy – to platí v jakémkoli věku. Když nejsme emočně vyrovnaní, je těžké být rozumný. A chtít po čtyřletém dítěti, aby plně kontrolovalo svoje impulsy, je nad jeho síly.

Už víme, že limbický mozek reaguje na spojení. Cítím spojení = jsem v bezpečí = emoce se zklidňují = otevírá se schopnost něco rozumně zvážit.
„Vezmi si pyžamko a pojď si vyčistit zuby“. Pro dospělého jednoduchá logika. Pro dítě, které se vnitřně necítí ve spojení to může být nemožný úkol.

Co můžeme udělat? Nabídnout limbickému systému dítěte spojení.

Než se podíváme, jak prakticky na to, je důležité ještě vědět, jak se to stane, že v limbickém systému dítěte dochází k signalizaci ztráty spojení.

1. První důvod je, že dospělý nedává dítěti pozornost.
2. Druhý důvod je, že dítě potřebuje víc pozornosti, než jsme mu schopni dát. To nejčastěji souvisí s emoční pamětí a nevědomými vzpomínkami na bolestné situace z raného dětství či z prenatálu Máme uložené všechny situace, kdy jsme cítili strach, ohrožení bolest. Proto některé děti, i když je pohoda na pískovišti, mohou být citlivější, labilnější. Jakobychom v sobě měli kontejner, který je od nejranějšího vývoje více či méně naplněný základním pocitem bezpečí.
Cesty k vyladění emocí dítěte a obnovení pocitu spojení jsou tedy také dvě, na první pohled velmi prosté:

1. Pozornost
2. Mazlení

Pojďme se podívat do praxe . Viz další téma - Den dítěte

---