Nepořádek a úklid

Dobrý den, potřebovala bych poradit, od kdy a jak zapojovat dítě do domácích prací, abych ji naučila nejen, že je dobré pracovat, ale také u toho vydržet. Nevím, kde je ta hranice, kdy trvat na tom, aby něco dodělala, a kdy toho po ní chci moc. Např. pomáhá mi s vařením, pečením, s tátou jezdí na nákup. Pak ho spolu vyndáváme. Hračky po sobě moc uklízet nechce, ale ve školce to dělá. Ale když činnost trvá delší dobu, tak jí to přestane bavit, což má u většiny věcí, i u hraní. Nejradši má, když se pořád něco děje. Jsou jí 3 roky. Takže možná spíš, jak postupně vybudovat tu vůli věci dokončit. Díky moc.

Na dotaz odpovídá Hanka Havlová - terapeutka

Děláte to výborně, Andreo. Přirozeně zapojujete holčičku do všeho, co se děje. S tříletým dítětem je to velká pohoda - je právě ve věku, kdy touha učit se všechno o světě je obrovská, rodiče jsou největší Bozi a instinkt říká: "Dobře je pozoruj a dělej všechno jako oni a budeš taky takový velký Bůh." Takže stačí:

1. Ukázat, že chuť dělat, jen co mě baví, je normální a nechuť dokončovat věci, nudit se a nechat se spoutávat povinností také. A že se to dá překonat. Třeba: "Tomu rozumím, že se ti nechce uklízet hračky. Taky to znám, někdy bych si chtěla užívat a nic neuklízet. Ale když uklidím a dokončím věci, mám z toho radost."

2. Nabídnout společenství (aby v té hrůze nudného úklidu nezůstala sama). "Chceš, budeme to dnes dělat spolu?" - v téhle chvíli se úklid stává další hrou.

3. Ocenit. "Vidíš? To se nám to povedlo. To je to teď hezké a můžeme jít dělat....." Oceňovat pro příště každý pokrok. "Vidíš a dnes jsi to udělala úplně sama".

4. Někdy děti velmi ocení prostor absolutní bezhraniční svobody, který může mít absurdní podobu. Některé děti mají velký smysl pro ironii i humor. Třeba: "Mně se nechce uklízet." "Dobře, tak teď nebudeme uklízet. A budeme si jenom hrát. Dnes tady necháme úplný nepořádek." Může to být taková "hra na nepořádek": "To tu ale máme krásný nepořádek. To nám ale ty panenky krásně leží v cestě. To je ale úžasně převržený kočárek. A jak jsou z něj ty věci překrásně vyházené...."

Potom ale MUSÍ přijít chvíle, kdy se jasně řekne: "Tak, a to jsme si krásně užili s nepořádkem a ten zase pěkně uklidíme." Domluvit čas úklidu a ten bezpodmínečně dodržet. Děti se tím učí, že hranice má mít nejen agresívní síla, ale také úlet a bláznění. A celé je to velké učení o přijetí našich stinných stránek. Mějte moc se hezky Hanka

---