Výpověď dohodou

Mezi laickou ale i profesionální veřejností z řad personálních či mzdových zaměstnanců je velice často používán termín výpověď dohodou v souvislosti s ukončením pracovního poměru. Lidé se domnívají, že je možné, aby zaměstnavateli dali výpověď dohodou anebo, aby totéž učinil zaměstnavatel. Opak je však pravdou.

Pojem výpověď dohodou v našem právním řádu neexistuje. Dokonce se jedná o spojení slov dosti protichůdného významu. Zaměstnavatel nebo zaměstnanec totiž rozváže pracovní poměr s druhou stranou buď výpovědí anebo dohodou. V prvém případě se jedná o jednostranný akt, který musí splňovat, zejména v případě zaměstnavatele, zákonné předpoklady, ale není zde nutný souhlas druhé strany. Jednou ze základních podmínek účinné výpovědi je její doručení druhé straně. Až pro případ, že by druhý účastník s výpovědí nesouhlasil, má možnost obrátit se k příslušnému soudu s žalobou na určení neplatnosti takové výpovědi. Soud následně předloženou výpověď posoudí, zda splňuje všechny zákonné podmínky a je platná či nikoli a rozhodne o její neplatnosti.

Dohoda pak pro svoji platnost a účinnost vyžaduje konsensus obou zúčastněných stran. Je proto nezbytné, aby jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec souhlasil s celým obsahem dané dohody. Ke shodě musí dojít zejména ohledně data, ke kterému má pracovní poměr skončit a důvody, pro který se rozvazuje pracovní poměr. Důvod musí být v dohodě obsažen, jestliže to požaduje zaměstnanec. Při nesouhlasu jedné ze stran, nemůže být dohoda platně uzavřena. Z uvedeného vysvětlení tedy jednoznačně vyplývá, že výpověď dohodou je nemožný právní úkon.

---