Náladovost

Dobrý den, Hanko, dost mě trápí pocit, že si lidi idealizuji. Když nejsem s nimi, tak mně přijde, že jsou skvělý, představuji si, jak se s nimi bavím, odpovídám si. Ale jakmile mám s kýmkoli kontakt, většinou mě zklame. A já jsem z něj smutná a pořád toho dotyčného řeším. Tedy až do doby, dokud si ho zase nezidealizuji. Nechci, aby se mi to stávalo. Nijak to neumím ovládat. Celý život si přeji, být s každým zadobře, mít hodně přátel. Mám období, že se mi to i daří. Ale pak se vše nějak pokazí a já za sebou mám spoušť. Jediné, co mě v životě posiluje, je lidský smích a pohoda. Jakmile mě někdo zklame, neumím se jen tak nad tím povznést a častokrát si už neumím k němu najít cestu. Jsem prostě problémová. Prosím Vás, poraďte mi. Lenka

Na dotaz odpovídá Hanka Havlová - terapeutka

Milá Lenko,

to, že si lidi idealizujete, se děje samo, že? Neplánujete si to, je to prostě automat. Návyk vytvářet si představy a zaměňovat je za realitu se vytváří v dětství. Je to obranný psychologický mechanismus, abychom se jako děti nezbláznily z těžkých situací. Všichni v sobě máme vrozenou touhu po harmonii a láskyplných vztazích. Když jsou děti často vystavované situacím, kde namísto harmonie a lásky je napětí, dusno a konflikty, umějí to vyřešit tak, že se ztratí v představách a snění o světech, kde je všechno dobré. Když se to děje příliš často, stává se z těchto úniků návyk. Je to jako „železná košile“, kterou nosíme tak dlouho, že zapomeneme, jaké to bylo bez ní a nosíme ji i v situacích, kdy se nepotřebujeme chránit. Odvykneme si vidět realitu. Nejste problémová. Naopak se zdá, že máte zdravý

kořínek, který vás provedl mnoha složitými situacemi v životě. A díky tomu zdravému kořínku se teď můžete začít učit sundávat tu železnou košili. Jak na to:

1. Uvědomit si, že konflikty patří k životu. Jsme každý jiný, každý si neseme jinou minulost, je to snadné dojít k nedorozumění.

2. Nedorozumění se dá řešit. Vezměte to jako dobrodružné řešení logické hádanky. Buďte zvědavá. Strach z konfliktu ho jenom prohlubuje.

3. Když vás někdo zklame, udělejte si čas, vezměte si tužku a papír a napište si: - Měla jsem nějaká očekávání k tomuto člověku? Jaká? - Co z mých očekávání se naplnilo? Co se nenaplnilo? Takto po nějaké době získáte odstup a svůj osobní výzkum, co je vaše snění a co reálný odhad.

4. Učte se říkat NE. Zkoušejte to hravě. Nejlépe se to trénuje s pojišťovacími agenty a různými nabízeči služeb nebo zboží.

5. Ve snění a představách buďte kreativní – sepište si své sny a touhy a vytvořte si koláže, které je zobrazují. Tím, že je začnete zhmotňovat na papír, budete muset zpomalit rej myšlenek, a tak se naučíte krotit svá nereálná očekávání.

Z vaší otázky plyne další poučení: Vytvářejme pro své děti láskyplné prostředí, a když přijdou konflikty, ukazujme jim, jak je lze řešit. Zažijí tak reálný svět, kde existuje, že se lidé po konfliktu zase mají rádi, a nebudou muset unikat do světa představ a snů.

---