Těhotná zaměstnankyně a ukončení pracovního poměru

Těhotná zaměstnankyně nemá v zaměstnání jednoduché postavení, a proto jí zákoník práce poskytuje jistou ochranu. Předně je nutné zmínit, že těhotná zaměstnankyně nemá povinnost nahlásit zaměstnavateli své těhotenství. Tato povinnost není v žádném právním předpisu stanovena. Nastávající maminka by však měla zaměstnavatele informovat o svém těhotenství v případě, že by konala nebo měla konat práci, která je těhotným zakázána, vykonává práci přesčas, noční práce nebo je vysílána na pracovní cesty apod. Obecně je možné doporučit, aby těhotná zaměstnankyně oznámila svému zaměstnavateli těhotenství, jakmile je již těhotenství tzv. stabilní, tj. po ukončení prvního trimestru. Zároveň tato doba odpovídá i zákonné zkušební době, po kterou hrozí zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, byla-li tato doba sjednána a nachází-li se nastávající maminka právě v období zkušební doby.  

 

Ožehavou otázkou v době těhotenství zaměstnané ženy je zrušení pracovního poměru. Byla-li písemně sjednána zkušební doba, může zaměstnavatel během této lhůty přistoupit ke zrušení pracovního poměru bez uvedení důvodu. Zaměstnavatel není v tomto případě jakkoli omezen a pracovní poměr tak může ukončit dokonce i s těhotnou zaměstnankyní.

 

Jakmile uběhne zkušební doba bez zrušení pracovního poměru, platí, že těhotenství zaměstnankyně je tzv. ochrannou dobou pokud jde o možnost zaměstnavatele rozvázat pracovní poměr výpovědí. Zákoník práce však připouští výjimky a zaměstnavatel tak může rozvázat pracovní poměr s těhotnou zaměstnankyní z těchto důvodu: ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část, přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část nebo při porušení pracovních povinností zaměstnankyní zvlášť hrubým způsobem. Posledně zmíněný důvod může být např. dlouhodobě neomluvená absence, úmyslné protiprávní jednání, alkohol na pracovišti apod.  

---