Psychologická poradna

Hezký večer, Káťo,

Doporučila bych vám oběma partnerskou poradnu, kdyby ve vašem příběhu nebyl vykřičník jeho opíjení a neúcty k vám. V každém případě jste teď „posvátnou ženou“, ženou v „jiném stavu“ a vaším osudovým úkolem je být spokojená a šťastná, aby se vaše dítě narodilo do šťastného světa. Protože vy jste jeho svět. Celé je to na delší povídání a jako v mnoha jiných odpovědích bych vám doporučila opravdu dobrého terapeuta, který vám bude v tomto těžkém období podporou a provede vás jím. Nicméně to nejdůležitější musíte udělat sama. První věc je postarat se, abyste měla kolem sebe harmonické prostředí. I za cenu, že od přítele odejdete. To, co dělá on, svědčí o jeho neúctě k vám. A když se někdo chová neuctivě k vám, znamená to , že si někde nevážíte sama sebe. Proč? V současné situaci potřebujete přestat řešit svého přítele. Přestat se litovat, že to tak dopadlo. Jednou přijde chvíle, kdy budete mít dost času prozkoumat, jak se to stalo, že jste se zamilovala do takového člověka a proč se tak změnil. Teď to ale pusťe z hlavy. Prostě se to stalo. Dobrá věc je, že budete maminkou. To je krásné. Čeká vás tolik štěstí a radosti. A teď máte nejvyšší čas učit se být dobrou maminkou. Dobrá maminka umí rozlišovat mezi dobrem a zlem – protože to musí nauči svoje dítě. To znamená, že se nenechá ponižovat. Dejte svému příteli svobodu, ať se svým životem naloží tak, jak chce. A tu lásku, kterou očekáváte od něj, dejte sama sobě. S něhou si načechrejte polštáře, zajděte na kafíčko nebo na masáž. Masírujte si bříško vonnými olejíčky (zůstane vám hebká pokožka i po porodu a vašemu děťátku to bude moc příjemné). Jděte tančit někam mezi holky. Vzpoměňte si, co jste měla ráda jako malá. A obklopte se moudrými a spokojenými lidmi.

S úctou, Hanka

Milá Helo...

Nejsem ve vaší situaci a proto mi odpusťe, že vám odpovím tak, jak to vidím ze svého nadhledu.

Jak ho máte přesvědčit? Nijak. To, co můžete ovlivnit, je rozhodnout se na křižovatce, kde jste se ocitla, kterou cestou se dáte. S mužem, kde je velká pravděpodobnost, že zůstaneme bezdětní, nebo odejít, dva roky plakat, postavit se na vlastní nohy tak, že budete zářit a vyberete si z mužů, kteří se kolem vás začnou točit, kdo z nich bude otcem vašich dětí. Je to těžké rozhodování a hlava posílá tolik pochybností, že?

Co mě nejvíc upoutalo ve vašem dopise: „Teď se mnou dokonce přestal i spát a navíc na sex vůbec není.“ Není na sex?! Helo, vím, že máte mnoho strachů a pochybností, ale ty patří k životu. Nadechněte se a vydejte se na cestu. Za sebou. Za mateřstvím. Za láskou.

Podívejte se na své dvě věty: „Nechce se mi načínat nový vztah“ x „NECHCI BÝT BEZ DÍTĚTE!!“  „Nechce se mi“ je pozice dítěte. Máte právo na to, že se vám chvíli nechce, vyspěte se, odpočiňte si, ale protože jste dospělá, budete stejně muset vyrazit sama za sebe. Naproti tomu „Nechci být bez dítěte“ je jasné. Víte, co chcete, tak za tím jděte. Přeji vám hodně odvahy a štěstí na cestě.

Hanka

Hezký večer, Věrko,

V těhotenství a mateřství se jako vlny objevují časy pochybností, úzkostí, strachů. A stejně tak se objevují vlny štěstí, bezpodmínečné lásky. Tyto vlny patří k ženství. Především zmínka o vašich menstruačních bolestech mě vede k doporučení vyhledat dobrý kurz nebo průvodkyni, které se zabývají ženskými cykly. Ze zkušenosti znám mnoho žen, kterým uvědomění si toho, že jako ženy jsou prostě někdy nahoře a někdy dole, pomohlo od potíží s menstruací a vnímáním svého ženství. Doporučuji vám také knížku Rudý měsíc a co se týká bezbolestného porodu Gravidjógu. Přeji vám krásné časy těhotenství.

Hanka

Hezký večer, Ivono,

Četla jsem váš dopis několikrát, abych přišla na to, co je vaše otázka. Mezi řádky vidím téma: „Mám ráda své rodiče, ale stydím se za ně, protože jsou velmi konfliktní. Z dětství si nesu mnoho křivd. Nyní mám šťastnou rodinu. Domnívám se, že je správné rodičům odpustit a víc se stýkat společně s nimi a svou rodinou, přestože se na ně stále velmi zlobím. Bojím se však, že negativně ovlivní harmonii mojí rodiny.“

1. To, že vám různé detaily připomenou dětství tak, že se vám dělá fyzicky špatně, znamená, že vám dobře funguje emoční paměťové centrum v mozku. Jmenuje se amygdala a ukládá si do paměti všechny emoce. Nerozlišuje však mezi minulostí a přítmností. Každý detail, kerý je podobný minulosti (kamarádka, vůně, slova, tón hlasu...) vytáhne z emoční paměti pocit, který patřil minulosti. To proto, aby nás chránil a my jsme se vyhnuli podobné bolesti. Lék na to je přítomnost, dech a pozornost tělu. Minulost nezměníte, můžete však ovlivnit přítomný pocit. Jen se dívejte do těla a dýcheje do toho místa. Vydržte to tak dlouho, až se napětí uvolní. Nepřemýšlejte, s čím bolest souvisí. Prostě dýchejte.
2. Chraňte harmonii své rodiny. Rodiče nezměníte. Někdy se stane, že se změní sami, někdy ne. To, že jste schopná takové reflexe, se kterou jste napsala dopis, znamená, že jste chytrá. A také, že máte velkou životní sílu, se kterou jste vše přestála.
3. Odpustit ve vašem příbehu znamená pustit se minulosti. Podívat se, v čem jste dobrá a to spolu se svým mužem a dětmi rozvíjet. Dívat se dopředu. Přestat se litovat za staré křivdy, vzdělávat se, číst, jít do kurzu, který je blízký vašemu srdci. Odpustit znamená připustit, že rodiče ani minulost nezměníte a že je možné jít dál svou cestou. Odpustit znamená dovolit si nechat rodiče žít si vlastním způsobem života. A chránit před jejich zlobou sebe a děti.
4. To, že se zlobíte, také znamená, že jste zdravá – protože zloba nám nese sílu, abychom mohli změnit to, co ohrožuje náš život. Nejlepší je využít ji k úklidu, ke sportu, k tomu vyrazit ven, mezi lidi. Všimněte si, co dělá vaše tělo, když se zlobíte – máte sílu v rukách, v nohách, v hlase. Užijte si ji, vytančete ji s dětmi, uvolněte ji ve zpěvu... Když zvládnete tohle, osvobodíte se. Staré trápení nad vámi ztratí svou moc.
5. Změnit to ale můžete jenom vy.

Hodně štěstí, Hanka

Milá paní Simono,

Vezmu to postupně:

„Mám pocit, že mě moje rodina nepotřebuje.“ Je to opravdu jen pocit. Hluboko v sobě jako děti vždycky potřebujeme mámu. Jen je někdy čas se vzdálit. Především, když dospějeme a potřebujeme se učit stát na svých nohách. Někdy se děti vzdalují, když nejsou dobré podmínky. Ale vnitřní vrozená touha nás pořád láká do mateřské náruče.

Nejtěžším mateřským úkolem je vyprovodit děti do světa. Poté, co jim dáme svoji péči a lásku a ony vyrostou, potřebujeme hodně síly a lásky a důvěry, abychom to ustály dívat se, jak jdou životem samy, jak padají a vstávají a učí se... Potřebujeme hodně lásky k sobě a hodně sebeovládání, abychom jim přestaly mluvit do života. Protože takový je řád světa. Mládě, které se pořád drží mámy, je slabé mládě, a v divočině zahyne. Původní národy dobře znaly úzkost a strachy ženy, které mláďata odcházejí z domova. A měly dobé nástroje, jak s tím pracovat. Nesmírně si vážily těchto žen a jejich moudrosti. Naše kultura se k tomuto dědictví vrací jen pomalu. Ale vrací. Podívejte se na knížku od Carol Schaefer: Pro příštích sedm generací. Je o 13 domorodých babičkách z celého světa, které se daly dohromady, aby přinesly zpátky starou moudrost.

Tuto moudrost v sobě máte i vy. Dávná tajemství přírodního léčení, schopnost učit druhé tichem a laskavým pohledem a dotekem – to všechno spí i ve vašich genech. Tato moudrost se snaží vyklubat na svět třeba i tím, že dobře víte, co by vám pomohlo. Že jsou to například blízcí lidé, kamarádky, příroda, kontakt. Jen jste moc smutná a zklamaná, tak to pro vás není lehké. Dobře víte, že léky vám nepomohou. Ta pradávná moudrost ve vás vám nedá spát. A také máte naději – proto píšete tento dopis. Jste připravená být zase šťastná. A povím vám, co jako máma potřebujete udělat teď, co potřebují od vás vaše děti. Už jste je dost nakrmila. Dost naoblékala. Teď je vaším mateřským úkolem být šťastná. To dá vašim dětem výživu, kterou potřebují dnes: „Naše máma toho prožila tolik těžkého. A je tak úžasná, že se přesto dokáže smát.“ Najděte si lepší terapeutku než tu, která vám jenom předepíše léky. Někoho, kdo vás krok za krokem podpoří v cestě. Zajímejte se o svoje předky – co uměla vaše máma, babička, prababička? Kde to můžete zjistit? Co vidíte v jejich očích na starých fotkách? Dovolte si cítit smutek i hněv. Vyplakejte to a vynadávejte v lese. A potom se dívejte. Na svět. Na lidi. Hledejte něco, čeho jste si ještě nikdy nevšimla. Nemusíte se hned seznamovat. Buďte tichá tak dlouho, jak se vám bude chtít. Jen choďte ven a pozorujte lidi a vesmír. Máte v sobě víc moudrosti, než si sama myslíte. Proto jste napsala tento dopis. Jste připravená být zase šťastná.

Přeji vám krásné léto,

Hanka

PS: Víte, že vaše jméno Simona znamená: „Ta, která umí naslouchat“?