Dítě v opozici

Hezký den, Terko,

vaše otázka se týká dvou osob – vás a vaší dcerky. Popisujete jeden druh typických situací – dcerka „vyvádí“, když máme někam jít – je to tak? V těchto situacích vystupujete vy jako maminka – dobře víte, že pro děcko není dobré být jen pasivně doma (u televize, počítače?) a vy jako žena – v tomto období vyčerpaná, beznadějná a depresívní... to znamená citlivější na podněty a vznětlivější.

Dále tu vystupuje vaše dcerka. O té víme, že je jí 7 let – to je věk, kdy probíhá mnoho změn. Začátek školy, větší potřeba věcem porozumět a učit se vidět souvislosti. V situaci, kdy se jí rozešli rodiče, navíc potřebuje nalézt pevnou půdu pod nohama a pevné a velmi laskavé hranice.

Obecná „rada“ pro podobné situace s dítětem je:

• Věnovat mu pár vteřin stoprocentí pozornosti a pochopení, že si o něco říká
• Být zvědavá, co ji tak láká zůstat doma
• Připustit, že to tak je, i když se mi to nelíbí („Připouštím, že opravdu v této chvíli se jí nechce měnit prostředí“)
• Vyjádřit porozumění („Tomu rozumím, že se ti nechce jít nakupovat. Vidím to, že se radši chceš dívat na tu pohádku.“)
• Chvíli ji následovat („Když já jsem byla malá, taky se mi někdy nechtělo dělat to, co vymysleli rodiče.“ A co se ti tolik líbí na této pohádce? Kdo ti je v ní nejmilejší?...“)
• Dát hranice („Tak se spolu koukneme ještě pět minut a pak půjdeme“) Pak pravděpodobně přijde smlouvání – a maminka drží hranice: „Ty se teď zlobíš, že by ses chtěla ještě dívat, že? To chápu – A domluvili jsme se, že půjdeme, tak teď se oblékneme a půjdeme."
• Trik „A“ – Největší trik je v použití spojky A namísto ALE. „Rozumím tomu, že se ti ještě nechce spinkat. Když mě něco moc baví, taky se mi nechce. A teď půjdeme spinkat.“

Nicméně, Terko, abyste v takovéto rozehrané partii zůstala klidná a uhrála to, potřebujete si odpočinout, uvidět naději a radost svého života. Moc vám doporučuji najít si dobrého terapeuta, který vás pochopí, že to máte teď těžké, a pomůže vám krok za krokem najít ztracenou rovnováhu a radost srdce :-)
Mimochodem – dětem nejde ani tak o to, aby si mohly dělat, co chtějí. Největší jejich potřeba je cítit, že máma je šťastná. Když není, touží jí pomoci. A protože to není jejich úkol, nemohou na to nikdy stačit. A protože na to nestačí, cítí se bezmocné. A co se děje vám, když jste bezmocná? Vybuchujete, jste podrážděná a vyčerpaná, že?

Dobrá terapie vám opravdu může pomoct. Dá vám podporu i inspirace pro každodenní výchovu. Přeji vám, ať tím brzy projdete a máte se s dcerkou obě krásně.

Hanka