Partner se mě na všechno ptá

Hezký den, Věrko,

výborné by bylo, kdybyste mohla (nebo spolu) zajít na nějaký kurz enneagramu, který popisuje devět různých osobnostních vzorců. Porozuměla byste tomu, že to pro vašeho muže není vůbec snadné. Dokonce věřím, že by to rád změnil, kvůli vám - ale patrně vůbec netuší, jak na to. Pro některé osobnostní typy je nesmírně těžké odpovědět na otázku: Co chceš ty? Prostě to v tu chvíli opravdu nevědí. Ztratí se v mlze. Je to proto, že odmalička zažívali, že oni nejsou důležití a že "přežijí" v klidu mezi ostatními, když zapomenou sami na sebe. Je to opravdu nevědomý návyk.
Nevím, jestli váš muž je tento typ osobnosti, ale z vašeho minulého dopisu nepředpokládám, že by vám to dělal naschvál  
Tento návyk je samozřejmě možné změnit. Ale to může udělat jenom on. A musí chtít. A aby chtěl, aby ho to zajímalo, potřebuje i prostor od vás. Když tlačíte, tak on "bojuje" za sebe.
Návštěva kurzu nebo někoho nezaujatého by vám  oběma mohly pomoci uvidět situaci zvenku a objektivně.  

A co můžete udělat pro sebe? Ať už váš vztah půjde jakoukoli cestou, využijte ty chvíle, které spolu máte. Učte se z nich sama o sobě. Je to normální, že se zlobíte a jste netrpělivá. Je to lidské. Instinkt nám posílá sílu, abychom dostali, to, co potřebujeme. Taky je to "dětské" - dítě křičí a kope a zlobí se, když nedostane všechny hračky hned.
Tak se hezky postarejte o to dítě v sobě - mějte s ním trpělivost a buďte k němu laskavá. Nedělejte maminku svému muži. Domluvte spolu věci, které jste schopní domluvit. A když vás rozlobí - nejdřív vraťte porornost k sobě - uvědomte si, jak jste krásná a jak živá jste díky té energii. Usmějte se - jen tak, pro sebe, na sebe. A pak na něho - aniž byste čekala, že se hned něco zlepší. Máte před sebou člověka, o kterém víte sotva desetinu toho, jaký je. A takový vás může zajímat, ať už spolu budete žít nebo ne. To je partnerství   Part-ner... je část nás samých. To, co nás nejvíc zlobí je zrcadlových odrazem nás samých. Pomáhá nám uvidět něco v nás, co máme hluboko schované. Zkuste se třeba zeptat sama sebe: Kdy, v jakých situacích já sama se ptám: "Mysliš, ze můžu...?" "Myslíš, že mám...?" To pochopení pro sebe samotnou vám může otevřít soucit s tím, jak to má váš partner... a přinést láskyplnou energii do prostoru mezi vámi a kolem vás - kterou především potřebuje vaše společné dítě.

Věrko, přeji hodně odvahy a trpělivosti a taky radosti z objevování.