Nemocenské dávky během pracovní neschopnosti

 

Současná právní úprava nemocenské spíše motivuje zaměstnance k tomu, aby pokud možno nebyl ve stavu pracovní neschopnosti. V důsledku toho raději chodí do zaměstnání i během nemoci, popřípadě si pro nezbytně nutnou dobu léčení čerpá dovolenou.

Důvod je jednoduchý a najdeme jej v právní úpravě obsažené v zákoníku práce a zákoně o nemocenském pojištění.  Po dobu prvních tří dnů nemoci nemá zaměstnanec nárok na žádnou finanční kompenzaci ztráty svého výdělku, nemá-li pro tyto účely sjednáno soukromé pojištění, které by mu náhradu zajistilo. Od 4. pracovního dne vznikne zaměstnanci nárok na vyplacení náhrady mzdy. Tuto náhradu mzdy zaplatí zaměstnavatel. Zaměstnavatel je povinen k náhradě mzdy až do 21. dne pracovní neschopnosti. Náhrada mzdy je však zaměstnanci poskytována pouze za pracovní dny. Výše náhrady mzdy vyplácená zaměstnavatelem činí 60% průměrného výdělku, který se redukuje obdobně jako při stanovení částky nemocenské.

Někteří zaměstnavatelé poskytují svým zaměstnancům v rámci pracovních benefitů náhradu mzdy i za dobu prvních tří dnů pracovní neschopnosti. Vždy záleží na zaměstnavateli, zda se rozhodne tyto benefity poskytovat a v jaké výši bude náhradu mzdy zaměstnancům vyplácet i po dobu prvních tří dnů pracovní neschopnosti.

Nemocenské dávky se během pracovní neschopnosti vyplácí až tedy od 22. dne trvání neschopnosti, a to až do jejího skončení, nejpozději do 380. dne pracovní neschopnosti.  Nemocenské se již poskytuje za kalendářní dny, nikoli pouze za dny pracovní. Výše nemocenského je po celou dobu pracovní neschopnosti stejná, a to 60% denního vyměřovacího základu.  

---